Enneagramová asociace České republiky

Na workshopu, kde bylo asi tak 15 manažerů, jsem položila jednoduchou otázku: „ Jak podle vás vypadá dobrý leader?“  Z publika se vtipně ozvalo, že „ hezky“. Pak se rozproudila debata, kde jsme se divili, jaké má kdo představy, jak vypadá, tedy jaký je dobrý leader, prostě někdo pod kým a s kým byste chtěli pracovat.
I když se většina lidí shodne na tom, že leaderem se člověk nestává, ale rodí, že je to něco „ cosi“, co člověk buď má, nebo nemá, tak se stejně tak většina shodne na tom, že každý v sobě má „cosi“, co by bylo hodné následovat. Tedy za určitých podmínek. Mimochodem leaderem nemusí nutně být jen nejvyšší ředitel, ale každý, kdo někoho vede.

Jestliže, tedy leaderem člověk je nebo není a zároveň jím může být, kde je ten rozdíl? Co se potřebujeme naučit, co se musí stát, aby ze mě byl leader? Teď se situace komplikuje, protože se ukazuje, že každý jsme trochu jiný a nemůžete na všechny použít stejný metr, stejný přístup. Vezměte si například Romana a Petra, oba dva v jedné firmě.
Roman je milí člověk, kterého mají ve firmě rádi. S většinou dobře vychází, umí je pobavit, je ochotný se domluvit a ke kompromisu. Snaží se být hodně svědomitý, snad někdy až moc. Hodně o věcech přemýšlí, až mu často dělává problém, jít spát, uvolnit se. Pořád se mu v hlavně točí plány, možnosti toho co by se mohlo stát, ale i toho jak to býval byl mohl udělat.
Na druhou stranu je tu Petr, na kterého si všichni museli, tak trochu zvyknout. Petr je „samorost“, tedy vždy má jasnou představu, toho jak se má cokoliv, i když to není z jeho oboru udělat. Na vše má svůj jasný názor a i když to ostatním nepřizná je na 99% procent přesvědčený, že má vždy pravdu. Lidé ho uznávají, protože pravdu mívá, ale obtížně se s ním spolupracuje. Pořád se mu něco nezdá, „ ještě to není ono“ a má tendenci poučovat.

Právě protože jsme jiní, nám může pomoci psychologický systému enneagram. Jak? Lze ho totiž chápat jako vzdělávací systém, který individualizuje potřeby. To znamená, že pomáhá poznat a určit, co přesně a hlavně proč, se kdo potřebuje naučit. Nebo ještě lépe řečeno, jaké kvality, které dotyčný má, můžeme podpořit a posílit, a které z jeho slabých stánek skutečně brání jeho růstu.
Enneagram pomáhá popsat a porozumět vnitřním motivům, které nás vedou k tomu, že se v různých situacích chováme jinak. Zjednodušeně řečeno, naše chování záleží na situaci, ale naše vnitřní hodnoty a motivace se nemění.
Slovo enneagram pochází z řečtiny a skládá se ze dvou slov. „Ennea“ znamená devět a „gramos“ znamená tvar, či způsob. Enneagram tak popisuje devět typů strategií, které nám pomáhají v životě a ve světě žít a přežít.

Typ je tak trochu ošemetné slovo. Enneagram totiž nepopisuje devět typů lidí, ale devět typů jejich životních strategií. Můžete si nyní představit nabídku devíti typů aut? Jistě dobře popíšete, jak to které auto jezdí, jaké jsou jeho silné stránky, jaké má nedostatky, jaké může způsobovat řidiči problémy. Ale to všechno naprosto nic neříká o řidiči! A o něj jde především! Pokud obě témata spojíme, pak není ani lepší, ani horší typ, stejně jako aut, kdy u každého najdete nějaké silné a nějaké slabé stánky. Ovšem nesmírně záleží na tom, jak umíte řídit! Roli zde hrají i naše zkušenosti. To, co nás v životě již potkalo, ovlivňuje to, jak zvládáme různé situace a jak vidíme sami sebe i svět, čili jak řídíme svoje auto. Enneagram je systém zaměřený na zmapování struktury toho, jak se v životě vyvíjíme a měníme.

Vraťme se k našim dvěma manažerům. Roman sám u sebe na firemním semináři identifikoval, že používá strategii typu 6. Je to skutečně tak. Identifikovat sám sebe a rozpoznat, která strategie je „moje“, je klíčovým momentem celého procesu. Při využívání znalostí o enneagramu vám „číslo typu“ nikdo jen tak nepřidělí. Pokud náhodou ano, pak utíkejte pryč! Evidentně nic neví o používání enneagramu.

Typ 6

„Mívám často v životě pochybnosti o tom, zda jsem to udělal dobře. Nechci totiž dělat chyby. Raději se zeptám a ujistím se, než bych něco zkazil. Mám rád jasně stanovené hranice a odpovědnost a kompetence těchto hranic. V rámci tohoto hřiště si chci věci udělat po svém. Důvěra v sebe a v lidi, je největším kamenem úrazu. Hodně přemýšlím, jsme připravený na většinu možností, které by mohli nastat. Vím, že většinu záložních plánu nepoužiji, ale jsme připravený a to je pro mě důležité. Když se pak něco stane, jsem připravený, situaci zvládám a většinou pomůžu ještě i těm okolo.“
Základní potřebou Šestky je jistota, protože mají velmi často strach. Strach se mnohdy projevuje jako pochybnosti o všech, o všem, i o nich samých: „Mám na to?“. Šestky se se strachem a pochybnosti vypořádávají tím, že vymýšlejí scénáře toho, co vše by se mohlo stát a na tyto možnosti se připraví. Strach známe všichni, ale málo kdo vymyslím kolik možností toho, co by se jak mohlo stát...
 
Roman se našel jako šestka. „ Mě se tak ulevilo, já jsem si trochu říkal, jestli je to normální, takhle pořád a moc přemýšlet. Já nemyslím, jen když visím na skále při horolezení. Ona je ta hlava zase šikovná, já jsem připravený a mám spoustu možností, ale jen mi jí jde obtížně zastavit. Prostě být v klidu na nic nemyslet, jen si to tak užívat.“ To se samozřejmě projevuje i v práci a ve způsobu, jak Roman pracuje s lidmi. Roman následně díky enneagramu naučil:

  
Typ 1
 
„Jsem člověk, který má rád čistotu a pořádek, zejména tam, kde je to pro mne důležité. Mám schopnost vidět chyby a nedostatky všude kolem sebe a byl bych rád, kdyby byly odstraněny a svět se stal lepším místem pro život. Bývám nespokojený a snažím se neukazovat, jak jsem ve skutečnosti pobouřený a rozzlobený. Mám také rád pravidla a dohody, které se mají dodržovat. Nesnáším lidi, kteří jsou nezodpovědní. Občas slyším, že mám na sebe a na lidi okolo sebe vysoké požadavky.“
Základní vnitřní potřebou Jedničky je, aby věci, a ideálně celý svět, byly v pořádku. Je to podobné, jako když si vzorně srovnáte stůl a uvnitř se vám rozlije spokojený pocit, takto má být… To je pocit, který Jednička hledá a tak se snaží dělat věci bez chyb, perfektně. Má na sebe velmi, velmi vysoké nároky, i když ona sama to tak nevnímá, mám pocit, že tak je to prostě „dobře“.
 
Petr když zjistil, že je jednička tak se začal usmívat. „ Celo tu dobu jsem si říkal, že jsou ty ostatní strategie nějaké divné, že snad to snad ani není pravda, že to takhle někdo má. Pak jsem poznal jedničku. Hmm to je jiná, to mu jsem hned rozuměl a zároveň je to pravda. Já mám prostě rád, když je všechno v pořádku. Ono vlastně nikdy nic není, tak úplně v pořádku, ale to je něco jiného. Já pořád, vidím, jak by šlo lépe, co ještě není úplně „ono“ a strašně mi vadí lidi, co se nesnaží. Od svým podřízených jsem hodně slyšel, že nechválím, já říkávám, že nejdřív musí být za co.“
Petr se postupně naučil, několik věcí, díky, kterým je teď lepším leaderem, například

 
To je příklad dvou manažerů, kterým enneagram pomohl v jejich profesním rozvoji. Teď si představte, že jste šéf Petra a Romana, nebylo by fajn tohle všechno vědět? Jak moc by vám to pomohlo při práci s nimi?
Práce s enneagramem vždy začíná u sebe. Tedy člověk nejdřív hledá sám sebe a pracuje na sobě a pak se učí, jak rozdílně přistupovat ke svým lidem. Na druhou stranu to není o tom, že byste si nevšimli předtím, že lidé jsou rozdílní, možná už i máte zkušenosti s podobnými typy jako je Roman a Petr. Tedy díky zkušenostem, nebo emapatii, intuici či citu pro lidi, ledacos poznáte. V tom případě vám enneagram pomůže jen zpřesnit a zefektivnit, to co sami cítíte.