V průběhu jednoho dne jsem se pokoušela spočítat, kolikrát vyslovím slovo „enneagram“ při běžném povídání. Čtyři ruce by mi nestačily. S tím se pojí i zjištění, kolikrát za den vysvětluji, co enneagram je a co znamená. To už taková legrace na pozorování není, proto jsem se rozhodla, že se s vámi o svou sbírku běžných reakcí podělím a možná tím odpovím i na domněnky, které se mohly objevit v myšlenkách i vám.
Mám ráda, když mi věci dávají smysl. Kromě jiného mi v hlavě automaticky naskočí blikající vykřičníky, pokud mi někdo tvrdí, že je něco nějak jen tak a ne jinak. V tu chvíli začínám ihned pochybovat a zpochybňovat. Stejně se to děje u enneagramu, pokud je mylně vysvětlován. Proto se většina otázek pohybuje na pomyslné tenké hraně toho, co enneagram je a co není.
„Enneagram? Má to něco společného s čarodějnictvím?“
Ano: pokud máte speciální vlastnost spojit nespojitelné a budete si to moc přát. Nic není nemožné. :-)
Ne: ačkoliv by název i tvar symbolu enneagramu mohl mít s čarodějnictvím něco společného, tak nemá. Jistě znáte řecké názvy čísel jako je penta, hexa, okta... Slovo enneagram pochází z řeckého ennea (= devět) a grammos (= tvar). Jedná se o dynamický psychologický nástroj popisující devět typů, druhů, strategií nebo způsobů. Já osobně nejraději používám "devět strategií", neboť si myslím, že si každý zvolil jednu strategii pro přežití, která mu nejvíce funguje. Strategii přežití? No, ano. Strategii, která nám téměř absolutně funguje a kterou jsme se naučili používat v dětství v rámci adaptace na okolí, ve kterém jsme vyrůstali. Strategie je specifickým způsobem našeho přemýšlení.
„Je to esoterika?"
Ano, je: v rámci enneagramu existuje několik směrů, filosofií, které různí autoři po celém světě neustále dále rozvíjejí. Jedním z těchto směrů je spirituální vývoj, který se může jevit i je víceméně esoterický. Jedná se o témata popisující přesah, který je v tomto pojetí chápán jako duchovní cesta rozvoje.
Ne, není: enneagram je v první řadě psychologický nástroj. Například v Severní Americe je součástí tradiční psychologie a je vyučován na slavné universitě ve Stanfordu. Tím, že v USA je behaviorální psychologie bohatá na svou historii, můžeme dohledat i výzkumy, které se enneagramu věnují. V evropských zemích, kde se vyvíjela spíše kognitivní psychologie, je proto enneagram spíše nepřijímán. U nás v České republice se ale povedla napsat a obhájit diplomová práce s tématikou enneagramu psychologovi a terapeutovi Michalu Petrovi.
„Je enneagram typologie?“
„Chceš mi říct, že je jen devět druhů lidí a všichni jsme stejní?“
Ano, je: enneagram popisuje devět typů. Stejně jako MBTI, Bartleho test, typologie temperamentu a další, enneagram nabízí metodu tzv. „typování“. V procesu zvaném „enneagramové interview“, které probíhá na základě validní metodologie, je po rozhovoru dotazovanému nabídnut jeho typ. V určitém ohledu tedy může být vnímán jako typologie a do jisté míry typologií i je. Nabízí totiž rychlou orientaci a vysvětlení struktury devíti strategií/typů. Pokud pro nás enneagram zůstane typologií, pak se budeme o enneagram zajímat pouze povrchně.
Ne, není: enneagram není typologií, protože neříká, že člověk je typem. Typ je z tohoto pohledu jako povolání (kuchař, vrátný, učitel), či jako nástroj, např. auto. Tím chci říct, že, stejně jako povolání, vám typ o daném člověku říká, co od něj můžete čekat, ale vám neřekne nic o jeho kvalitách. Vrátím-li se k příkladu s kuchařem, pak víte, co můžete od kuchaře očekávat, ale stejně vám bude od každého z nich jídlo jinak chutnat.Typ nebo strategie popisuje vnitřní motiv, který ovlivňuje vnější chování, ale velmi záleží na uvědomění a na práci sám na sobě. Druhým důvodem, proč enneagram není typologií je, že typ či strategie označuje škálu. V našem případě s kuchařem si to můžete představit, že v rámci jednoho povolání je viditelný rozdíl (i požitkový) jako například mezi Zdeňkem Pohlreichem a Láďou Hruškou. A do třetice, proč enneagram není typologie je, že i přesto, že jsou oba dva kuchaři, tak to není vše, co v jejich životě hraje důležitou roli. Z pohledu enneagramu se do naší osobnosti promítá výchova, genetika, naše víra, přesvědčení atd. Skrze tyto faktory a náš enneagramový typ nahlížíme na zkušenosti, které nás v životě potkávají. Příkladem může být tento obrázek:
„Já si myslím, že je enneagram nebezpečný.“
Ano, je: můžete zjistit mnoho poměrně důležitých informací o daném člověku. Informace, které získáte o konkrétní enneagramové strategii, jsou sice neosobní, ale do určité míry o určitém člověku velmi vypovídající.
Ne, není: samotné poznání enneagramového typu druhého člověka je jakousi bezpečností „pojistkou“. Jak to? Protože není úplně snadné dobře poznat typ druhých lidí. Obtížné je to proto, že se musíte o druhé zajímat opravdu do hloubky, dobře pozorovat jejich chování, a to, o čem a jak mluví. Musíte „dát na stranu“ svoje vlastní hodnocení, přesvědčení, protože jen tak můžete poznat vnitřní motiv = enneagramový typ.
„K čemu mi je enneagram vlastně dobrý?“
Pojďme si říct, že tento nástroj/systém není pro každého. Stejně jako někdo myje nádobí raději v ruce a jiný jej dává do myčky. A tak je to i s enneagramem – neslibuje zázračný návod na to, jak žít lepší a kvalitnější život. Přichází s popisem a nabídkou, kdy je pouze na nás, zda na sobě začneme pracovat a růst. A k tomu je za potřebí vlastní aktivity, odvahy, vůle atd. V tom je úskalí enneagramu. Mnoha lidem se do toho nechce, protože je to velmi náročné. Někteří neustále čekáme, že změny se stanou bez našeho vlastního přičinění a hlavně bez námahy. Další věcí je, že lidé umí daleko snáze najít mezi jednotlivými typy druhé, než sami sebe. V tomto bodě někteří s enneagramem nadobro skončí.
Víte, co je dalším velmi častým důvodem, proč lidé nad enneagramem lámou hůl? Enneagram je jako systém sice neutrální, ale mnoha lidmi je vnímán negativně. Žádná z devíti strategií není horší nebo lepší. Popravdě často říkám, že kdybych mohla, nevím, kterou bych si vybrala, protože každá nabízí různé kvality, které bych ocenila, a na druhou stranu má všech devět typů své nevýhody.
Určitě znáte někoho, kdo potřebuje mít vše dopředu promyšlené, aby byl připravený za všech situací na každou alternativu. Víte, kdy je to nesmírně užitečné? Kupříkladu když jedete na výlet do hor na kolo a zlomíte si nohu. Tehdy přežijete, protože i když vás najdou až za pár dní, máte s sebou v batůžku dostatek energetických tyčinek, zateplovací fólii, plachtu na přespání, náhradní bundu atd. A víte, kdy si stejnou věcí můžete komplikovat život? Jestliže batoh váží už přes dvacet kilogramů a celou výbavu vezete zcela zbytečně.
Lidé ale mají tendenci slyšet jen to „špatné“ soustředit se na problémy a tak jim enneagram připadá negativní. Je to jako když vás deset lidí pochválí a ocení vaši práci a pak se najde jeden, který řekne, že se mu totéž nelíbí. Co si budete pamatovat? Většina z nás si přirozeně zapamatuje jednoho šťourala a ostatních deset jaksi ztrácí na významu. Enneagram z tohoto pohledu není pro každého, protože abyste ho mohli používat a dobře vám sloužil, potřebujete se naučit věci méně posuzovat. Kategorie „pozitivní“ x „negativní“, nebo „dobré“ x „špatné“ nemá u enneagramu své místo, což je pro mnoho lidí velmi tvrdý oříšek.
Něco navíc:
Zamilovala jsem se do enneagramu, protože mi dává hluboký smysl. Jednou z velkých kvalit pro mě právě je, že neustále respektuje individualitu každého z nás. Každý svou strategii používáme svým vlastním jedinečným způsobem a je nám doslova jak ochranou, tak obrannou. Jaký je mezi tím rozdíl? To, proč je naše strategie tak funkční a proč ji používáme, je díky tomu, že nás skvěle chrání, aby se nám nic nestalo (abychom se necítili špatně, aby nám nikdo neublížil, aby se neopakovala situace…aby…). Jenže jsou okamžiky, kdy nám i silně brání jít dál. Představte si, že například nechcete zažívat konflikty, takže si dopředu mapujete a stále zlepšujete harmonické prostředí mezi ostatními, aby byl klid, aby se konflikt ani nepřiblížil. Bohužel jde vaše pozornost tak silně k tomuto tématu, že konflikty vlastně neustálým kličkováním, pasivitou nebo nerozhodností způsobujete a mohou se vám dít mnohem častěji. Paradox, že?
Moje vášeň, můj enneagram
Osobně mám hned několik důvodů, proč mě okouzlil a proč jsem se mu začala věnovat. Nejvíce však, protože jsem se začala věnovat sama sobě. Enneagram někdy možná až nekompromisně popisuje, co dělám, jak se chovám, jaká je moje běžná automatická reakce a jak si sama sobě komplikuji život. Také už vím, jak skvěle mi moje strategií slouží, jak přemýšlím a proč chci často něco, co jiným nedává smysl. Dostal se mi do rukou nástroj, který mi pomáhá lépe porozumět druhým. Těm, na kterých mi záleží a které mám ráda. To, že jsme každý jiný, jsem si všimla už dříve, chtěla jsem tomu porozumět, a to mě přivedlo i ke studiu psychologie. Díky enneagramu je najednou vše srozumitelnější, viditelnější, ale hlavně s tím můžu/můžeme rychleji a účinněji něco dělat. Anebo také ne. Vše je věcí svobodné volby. S trochou nadsázky můžeme žít šťastnější a spokojenější život, pokud se nelekneme vlastního pohledu do zrcadla…
